– I walk really fast. Everyone hates that haha. I've been a runner since childhood, my mum is the same.
– I can say no without feeling the need to explain myself and I think that everybody should learn this.
– When I was two years old, I fell on the heater at my grandma's place and I smashed my forhead. They had to sew it so I have a scar in the middle of my forhead since then. But I don't mind, it's a just part of my story.
– I'm afraid of the dark and I'm scared when I have to sleep alone. I always put the blanket on my ears and try to fall asleep, but when I hear something suspicious (ghosts), I just have to turn the TV on. Then the quality of my sleep is terrible, but at least I'm not scared. When my boyfriend is next to me, I'm not afraid at all.
– I hate phone calls, always have and always will. It's so annoying and stressfull. Even like calling to my doctor or a hair dresser is a big deal for me.
//
– Chodím hrozně rychle. Každý mě za to nesnáší, haha. Jsem takový běžec už od malička, mám to po mamce.
– Dokážu říct ne, aniž bych cítila potřebu se za to obhajovat. Myslím, že každý by se to měl naučit.
– Když mi byly dva roky, spadla jsem na topení u babičky a rozbila si čelo. Museli mi ho zašít, takže mám dodnes jizvu uprostřed čela. Nevadí mi to, je to prostě součást mého příběhu.
– Bojím se tmy a vážně nerada usínám sama. Vždycky si dám peřinu přes uši a snažím se usnout, ale jakmile zaslechnu něco podezřelého (duchy), musím si zapnout televizi. Kvalita spánku je potom sice příšerná, ale alespoň se nebojím. Když vedle mě spí přítel, nebojím se vůbec.
– Nesnáším telefonování, vždycky jsem to nesnášela a vždycky budu. Je to hrozně otravné a stresující. I volání doktorovi nebo kadeřnici je mi nepříjemné.
