To je krásný! 🙂

Oh, coffee 🙂 <3

Anna-Irene from
http://www.annairene.com

Děkuju Hani <3

Jo, já to taky nemyslim vubec zle, každej má občas den blbec 🙂 Ale fakt je jen na nás, co s tím uděláme, i z hroznýho dne se dá udělat skvělej 🙂 Vždycky, když se mi děje něco špatnýho, si snažím říkat, že to tak prostě mělo být, že mi to mělo do života něco dát, že mě to mělo něco naučit. A je to tak. Když se k tomu vždycky zpětně vrátím, dojde mi, že bych bez toho nebyla tam, kde jsem teď, a že bych nebyla takový člověk, jaký jsem teď, kdyby se to nestalo. 🙂 <3

Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že mám pocit, že se vytahuješ. Naopak, já ti to hrozně přeju. Neměla jsem to sem vubec psát, mám jenom fakt těžkej den a jsem popravdě ze všech těchle řečí: Buďte pozitivní! – unavená. Ale máš pravdu a souhlasím s tím. Jenom si prostě myslím, že dny, kdy jsem protivná a ublížená a prostě ne pozitivní mi taky něco dají. Prostě jsem dneska jenom ublížená. A můžu si za to teda asi sama,..protože přitažlivost 😀 
Markétko, proč mi lže člověk, ke kterýmu jsem byla vždykcy maximálně upřímná?

Promiň, fakt jsem protivná ♥

Ale lidi si do svého života přitahujeme taky 🙂 Před rokem a půl jsem si říkala, že bych konečně chtěla potkat takovou tu kamarádku na život a na smrt, představovala jsem si, jaké kvality by měla mít a doufala jsem, že jednou tu opravdovou kamarádku najdu. Když se teď zpětně ohlédnu, moje nejlepší kamarádka je přesně taková, jakou jsem si vysnila a potkaly jsme se loni touhle dobou. Za poslední rok jsem poznala spoustu super lidí a vím, že jsem si je k sobě prostě přitáhla. Vím, že je těžké se nějak naučit přemýšlet jinak, ale zákon přitažlivosti se mi potvrdil tolikrát (a navíc do naprostých detailů), že to prostě musím na blogu sdílet. Taky mám za sebou těžké období, kdy mi prostě nešlo myslet pozitivně a utápěla jsem se ve všem, až jsem se jednoho dne zvedla a řekla si, že takhle to dál prostě nejde. Začala jsem si každý den vypisovat věci, za které jsem vděčná (a nejen, že jsem si je psala, snažila jsem se vážně a upřímně tu vděčnost cítit) a všechno se začalo postupně lepšit. Psala jsem si cokoli. Že jsem vděčná řidiči autobusu za to, že mě doveze domů a nemusím jít pěšky. Že jsem vděčná prodavačce, která na mě byla milá a předala na mě svojí pozitivní energii. Cokoli mě napadlo, to jsem si zapsala. Až se mi to po čase v té hlavě přehodilo a teď to dělám automaticky. Já tyhle články nepíšu, abych se předváděla, že se mám fajn. Píšu je proto, že to třeba někomu pomůže, že třeba změní styl přemýšlení, a že se z úplnýho dna třeba dokáže vyhrabat stejně jako já 🙂 

Buď šťastná za lidi kolem sebe, máš skvělé přátele i přítele.